|
Sedim tady a píšu do ticha
- rarita -
zkušenost tradice a kvalita
jó návrhy na zlepšení mýho mozku
no tak to se sakra zamítá
je to maso
chaso
vědět že Tasó
miloval Jeruzalém
byl to jeho harém
a v hitech který tady píšu
nalézám touhou rozmrzlýho Míšu
stejně jako mýho dětskýho plyšu
co mě v noci kouše do prstu
jau!
nechápu a nechci chápat
hodiny v nocích, přes den tápat
jak mě nikdo neslyší
né vole to fakt nebude
celoušní demisí
neslyší
a jestli si nebudu vlasy trhat
tak už ani neuslyší
protože nemusí né
jemu se to nehnusí
on tě prostě fakt nebude řešit
když bezpodmínečně nemusí
tak ať se zardousí
svýma kecma chytrýma
a kruhem břicha přehršlí
fuj!
nechce se mi tady bečet
na nohou jen věrně klečet
rodiče jsou zpátky
na uších maj zátky -
Jo na mých uších už jsou zase
taky zátky protože bych
se z toho musela
posrat
Pravdy se dobrat
není prostý -
Jo vole když nad tim tak uvažuju
je to vlastně spíš sprostý
jak lidi nechtěj nic dělat
a přivlastňujou si radši cizí vlastnosti
říkaj: ,,Jsme vostrý"
ale moudrost našeho lidu praví:
„nikdy se nechlub cizím peřím“
a já tomuhle citátu věřím
právě proto o tom referuju;
snad tady nikoho z vás nejmenuju
podlézavým šupákem
nebo pochlebným lajdákem
to vše je jen o preferencích
a nikdy bych si neodpustila
chytat svoje přátele do nevyvkléknutelné
smyčky
zatímco já bych si doma lakovala nehty narůžovo
tak dlouho dokud bych i svýho okřídlenýho kamaráda
nemusela vrazit do
myčky
Já to cítim
bude nuda;
vím to tak jistě jako vím jistě to že jsem jen
placatá nechutná zrůda
tak jako nastejno na celej život
to už snad ani není v mocích
lidské existence --
žít
tak, že předmětem mého celodenního zápasu
sama se sebou
je jenom to, jestli půjdu anebo nepůjdu do kabinky
blít
hnít
zevnitř
a pomalu se svou tělesnou schránkou
hezky potupně nad záchodem
dlít
snít
můžu jenom o tom že to jednou skončí
a já budu svoji rakev, pokud mi zbyde v srdci dost úcty
ctít
Nenávidim nakupování
to po regálech stepování
holedbání
do košíku cukrovou zeleninu co
doma si zašiješ do špajzu;
A já ti řikám že mě už je kurva jedno
jestli to celý snim anebo to rovnou
naházim do hajzlu
.. Měla jsem jen dojem
ale přitom plácala jsem se hnojem;
(ostatně jako všechno dobrý
i špatný v mým životě o sobotě)
sleduju lidi v ulicích
na polorozkvetlých silnicích
jak jim všem závidím
že můžou
chtít
já tady musim sedět
psát do ticha
a uvnitř
pít
vodku
silnou
mylnou
představu za představu
vyměnit
v bazaru
za šálek ryzího
citu;
ale teď konec, fakt sorry
už zase
utíkám
Bohužel né ,,z“
ale tentokrát „do“
našeho nepopsatelného
do duše bodajícího
bytu
| 
