život žvatlá, proč si to nepřiznat
každej někdy viděl připosraný plenky i prach v koutě, kde nikdo nezametal
ani nepamatuju
jsem smích s viklajícím se zubem
vykládám ti o lásce a přitom nemám zhola nic
nemám nic za lubem
a pořád jenom lžu!
lež je smích!
po kapkách se slívá do jedné velké kaluže, ke které jezdíte na dovolenou
smrdí to sladce jako ta nejomamnější vosa
zase lžu - včela!
bla bla

neřeknu nic o té velké budově plné křížků
hraju proti ní se svýma kolečkama času!
tam a zpátky
uprostřed a venku a na okraji a na pokraji a na kraji
krájíš něco, co se za nožem zase spojí
do velké kaluže, ke které jezdíš na dovolenou
dovol, abych ti nepomohl!
dovol, abych po tobě chtěl jen to nejmenší!
pak dostaneš ránu proudem
zase lžu!
a třeba se ti rozsvítí