Michelle (Občasný)

Na "Promiň, udělala jsem chybu" sbírám odvahu dlouho, to joooo  Ale "Mám tě ráda" šeptám pořád ;)

Koukám, že už jste se seznámili s Kouzelným človíčkem.. říkala jsem si, že si padnete do noty

A snažili se milovat otázky samy.
Stejně jako zamčené pokoje
či knihy napsané v neznámém jazyce.

mjach (Občasný)

Moc hezké, stále nacházíš naději, kde jiní skáčou z mostu a opravdu dobrá otázka je někdy cennější než odpověď

rád tě zase vidím

Mbonita (Občasný)

ušel jsi kus cesty bratránku..stáváš se životním filosofem:-)

jen tak dál...

swedish_nigg (Občasný)

S těma rovnátkama ("znamená... znamená...") bych velice šetřil! Často ===== totiž ====== dláždí jen cestu k indiferenci, a to nikoliv k té duchovní, nýbrž k indiferentnímu čtení, které vede k potvrzení čtenářova předběžného mínění, a tedy k zastavení, k ustrnutí.

Jinými slovy, zdá se mi, že život není žádné rovná se. A to se nerovná báseň.

Luk Malér (Občasný)

jedno velké hatla patla.

Zde důkaz závěru

Bloudit...
znamená žít. - Nemusí nutně

Žít...
znamená poznávat. - Můžeš se motat v omylu

Poznávat...
znamená dojít do cíle. - JO? A co otázky, které se vynoří z každou odpovědí

Dojít do cíle...
znamená najít odpověď. A co když cílem nebyla odpověď?

+ co takhle pravopis a překlepy

whispermoonlite (Občasný)

nevadilo by mi téma samotné ani myšlenkově reflexivní styl básně, ale nepřijatelný je dopovídající, "Pravdu" zjevující, mentorský tón, kdy zúžené vidění převažuje nad nevtíravým podělením se o vlastní zkušenost. -

a v tom je rozdíl: 1) zprostředkovat zkušenost, s níž se mohu ztotožnit, k jejímuž rekonstruování se musím jako čtenář dopracovat skrz poetické prostředky, nebo 2) naslouchat hotovému, definitivnímu, a hlavně tezovitému výkladu toho, co jsem údajně prožil a co mám dále dělat. - tahle vtíravost je špatně a vyvolává u mě opačný efekt, než jaký byl zřejmě zamýšlen.

Chalíl Džibrán, nebo čínský filozof by si mohli dovolit něco podobného. - ale i v čínské poezii by převážila cesta nepřímá, vtahující do poznání skrz nenápadně rozestavěné kulisy. - to zde docela chybí.

Hlavní problém je v zobecňovacím tónu, který, možná paradoxně, vychází z nezvládnuté autorské důležitosti. - kdyby se takto podaný "obsah" sdělení nechal zprostředkovat skrz individualizované nástroje, kdyby těžiště pozornosti nebylo na potřebě vtlouct do vědomí nějaké pravdy, ale na hře nástrojů samotných, na jejich dění v básni, kdyby se tím nechalo bobtnající "já-moje pravda-moje zkušenost-tady vám říkám, jak to je" ustoupit do pozadí, byl by text otevřenější pro čtenářskou sebeprojekci, která je vždy nezbytnou podmínkou pro sblížení se s ním. -

přičemž nic neříkám o možnostech autorových zkušeností, ty se nedají popřít, ale způsob jejich předání na mě příznivě nezaúčinkoval. - má-li autor co říct, tím spíše je potřeba najít vhodnější způsob.

Dovolím si ještě jednu poznámku. Četl autor O. Březinu, J. Demla, nebo J. Zahradníčka? - věřím, že v jejich tvorbě by se našel nejeden podnět k přemýšlení o tom, jak se spirituelní tematikou naložit pokorně a s vědomím vyšší vůle nad sebou. - ono totiž na pozadí znalosti autorů uvedených a jim blízkých, vyznívají současné snahy (jako je např. tento text) vyjadřovat se k duchovním tématům poněkud nevyzrále, snad až troufale a v konečném důsledku, bohužel, i hloupě. - a to dojem z básní též nevylepší.