Malé kroužky svojí pánví.

Malé kroužky v obruči.

Naja je malá víla, tanečnice.

V neděli byla na výletě na nejbližším měsíci. Už na to má věk, usoudila maminka. A Naja mohla vesele poskakovat ve svém skafandříku. Bláznivá Naja. Tanečnice vesmíru. A hvězdný prach jí odskakuje z hvězdných bot.

"Byla jsem na měsíci Imu," chlubí se ve škole. "Tam byl každej!" odpoví Paolo, výtržník třídy. "No a co!" odpoví Naja a našpulí pusu. Doma má hvězdný prach schovaný v ozdobné skleněné lahvičce. Ráda se na něj dívá. Potom s ním lehce zatřepe. Má ráda, když se pomalu snáší a rozptyluje. Včera nasypala trochu hvězdného prachu panenkám před dům. Budou tam mít hřiště a můžou si tam hrát. Skákat s míčem, házet si přes síť a zase míč chytat.

Panenky mají svůj malý domeček. A v malém domečku malé stolečky a malé židličky. Jasně že panenky nejsou živé, myslí si Naja. Děti nejsou hloupé. Ale dospělí jsou divní. Nedrží slovo. Táta mi slíbil, že mě vezme na Imu už asi třikrát a splnil to konečně až teď ...

Naja má ráda vesmír. Ráda o něm čte a dívá se na videopořady o vesmíru. Dospělí občas dělají také něco užitečného - sledují vesmír, objevují nové věci. Ale stejně jsou divní ...

Naja má malé tajemství. Na Imu objevila malého broučka. Schovala ho do malé krabičky. Dospělí jsou strašní kazisvěti - určitě by mu chtěli ublížit ...

Naja ví, že je to zakázané. Vozit si domů broučky z vesmíru. No a co? Zašklebí se Naja. A tak přidá k panenkám taky svého broučka. Ať si pěkně hrají! Neživé panenky a živý brouček v jednom domečku.

"Najo, pojď jíst," křičí táta zezdola. Naja jde a zapomene na broučka.

Táta uvařil zase něco strašně zdravého ... Snaží se totiž, aby Naja byla zdravá holčička. A tak do ní hustí všechna zdravá jídla. Naja pro to není až tak nadšená, ale ví, že nakonec stejně dostane nějaký pamlsek. Něco šíleně vesmírného ... Vesmírného trilobita, nebeského ježka, nudle z galaxie X, rozemleté létající talíře, mimozemské chobotnice ... Naja se však oblizuje nad zmrzlinou. Zmrzlina je přece taky vesmírná. A nesmírná ...

Po jídle Naja zmizne do svého pokoje. Kdepak je můj brouček? Pročpak si nehraje s panenkama? Panenky jsou však roztrhány. Nohy, ruce, vše se tu povaluje bez ladu a skladu. Naja je zděšena. Vesmírný brouček se vymkl kontrole! Co když je lidožravý?! Že by ti dospělí měli jednou pravdu? Naja nakoukne do všech koutů. Ani pod koberečkem není. Kde jen může být? Zlej brouček! Zlej brouček! Naja kopne vzteky do postele. Zlej brouček se schovává. Co když sežere tatínka a maminku? Co potom? Naja si sedne na postel a začne fňukat. Potahuje nosem.

Zlej brouček!

Pak vstane, otevře dveře, běží do kuchyně. Kde je táta s mámou? "Mami?" zavolá do ticha. Nikde nikdo. "Tati?" Nic. Naja běží ke dveřím. Zamčeno. Koupelna. Nikdo. Podívá se za závěs i pod umyvadlo.

Záchod. Taky nic. Podívá se i pod kobereček. Taky nic. Spláchne. Sedne si na záchod. Copak já budu jen dělat?

Žbluňkání záchodu, hučení větráku. Ale nikde nikdo. Naja je sama a osamělá. "Tak to byl vesmírný lidožrout ... Třeba jsem aspoň objevila nový vesmírný druh." Naja se vidí v časopisech - těch dětských - a na videozáznamu. Naše slavná Naja! Hlásají titulky.

Ale stejně ... Co táta s mámou? Ach jo. Co teď? Vyčůrá se. Spláchne. Zapne videozáznam na velké obrazovce. Začne tančit. Vesmírná tanečnice. Kde je táta s mámou? Zase fňuká. Jsem tu sama ...

Teď vidí, jak se něco pohnulo. Hele brouček. Opatrně ho vezme do dlaně. Prohlíží si ho. Ten že by snědl tátu a mámu? To by je přece musel někam dát. Ale on má pořád stejně velké bříško.

Co s ním? Rozšlápnout ho? Ale co když jsou v něm, to je ale už nikdy neuvidím ...

Vezme ho do dlaně a strčí do krabičky. Počká, co se bude dít ...

Čeká v pokoji.

Slunce zapadá. Stíny se prodlužují.

Čeká v pokoji.

Čeká u svých panenek.

Čeká a pohrává si s vesmírným prachem.

Čeká - Naja, vesmírná tanečnice.