Sen
A zdají se, zdají. Sen se zhoupne po řase, vleze do očí. Bílý chomáč se otře o zeď a spokojeně zamručí. Sen, bílé pápěří, ševelí, dokud rosa nekápne na kámen. Dokud probuzení nevybalí svítání a svítání nevyrazí od východu ke zdem, kde se pro dny a někdy po staletí, někdy jen na dopoledne objevují zlomky stínů. A někdy zasvítí vějíř slunečních hodin. Nemají úder, nemají tikot, a přesto se slyší. Vteřiny, minuty padají v omítkách. Zeď puká a čas se drolí do trávy, zašustí. Ve snech popraskají švy zdí, omítka popadá, tělo popraská, pak se probudí.
Sen byl krásný, dopadl dobře.
|
