Seděli naproti sobě v jedoucím metru. Sami v prázdném vagónu. Jen oni dva a hučení zářivek. Jak muž tak žena se snažili nespočinout zrakem na svém protějšku. Znáte to.

   Souprava s kvílením brzd zastavila. Nikdo nepřistoupil. Kolos se dal opět do pohybu.

   Vjeli znovu do temného tunelu lemovaného nekonečnými kabely.

    Zdálo se jakoby se zastavil čas. Nikde se nic nedělo. Jen ho hučení a ubíhající kabely.

    Muž si našel odraz té ženy ve skle. Už si ji zhruba prohlédl, když nastupovala. Žádná kočka, něco kolem třiceti, obarvené blond vlasy…

    „Ahoj miláčku. Vracíš se z nákupu?“ řekl dost hlasitě, aby přehlušil lomoz a přisedl si ke své manželce.