|
Zaslechl jsem Tě ještě v hájích
Když jsem usínal pod keřem olivovníku
Pospíchala jsi
A nesla koš plný vonícího plátna
Takovou čistotu jsem jaktěživ neviděl
Slunce odcházelo
a vzduch mísilo mýdlo s olejem
Žár nebe ustával
Ale probouzel se žár ze-mně
A pocítil jsem, že do chrámu musím
S tebou
Sám bych se nikdy neodvážil
Když si spatřila mou tvář
Myslel jsem, že to praskla obruč na vratech
Kterou jsem klepal
Ale i prasklé obruče mohou
Znít
a přivolat pomoc
tehdy byla už skoro tma
a trny zakrslých buků
bodaly všechny stvůry antického snu
včetně mně
a pak se rozlétla křídla
na bílá prostěradla
a já hynul
jako satyr
a rodil se coby bojovník
tak vznikla ona báje
a stala se životem
| 
