Znáte to. Když něco děláte poprvé a nevíte přesně, jak se to dělá, dochází mnohdy k úsměvným kouskům. Měli jsme před svatbou. Tedy, plánovali jsme ji. Místo bylo vybráno, na termínu jsme se také shodli, tak už to jen zarezervovat. Můj snoubenec se toho chopil a zavolal na matriku. A podle hlasu dámě v letech na druhém konci telefonu řekl: „Dobrý den, já bych si chtěl s váma domluvit svatbu. Teda ne jako s váma, ale se svou přítelkyní, vám to chci jenom říct.“ Musela jsem opustit místnost, abych ho nestrhla s sebou do záchvatu smíchu. Nechápu to, i když nemám zkušenosti s danou věcí, tak snad než někam zavolám, tak si nejdřív dobře rozmyslim, co a jak řeknu, ne? Příští svatební záležitosti vyřizuju sama. Bylo potřeba mi sehnat svatební šaty. Našla jsem na internetu odkaz, obrázky mě docela zaujaly, obzvlášť jeden, moc krásný šatičky! Takže jsem nemeškala a vytočila číslo salónu. Ještě jsem ale počkala, až bude se mnou v místnosti přítel. Nenásilnou formou mu předvedu, jak se telefonuje. Vědět, co se chce, je jedna věc. Vědět, jak to formulovat, druhá. Tím se člověk vyhne koktání a opravování a ten na drátě nemusí dvacet let čekat, než se volající vyžvýkne. Když jsem měla konečně partnera pěkně po ruce, nadhodila jsem, že jsem si vyhlídla svatební šaty a musím si tam VLASTNĚ zavolat! Kývl hlavou a já se do toho dala: Dobrý den, já bych chtěla zarezervovat šaty pro nevěstu.A má už vybráno? Ano. Tak ať si je přijde zkusit a hned to můžem zarezervovat. Termín už maj? Maj. Pípla jsem nesměle. A prosim vás, kdy má přijít? Zeptala jsem se na závěr a bylo jasný, že lekce se nekonala.  „O kom jste mluvili?“ Ušklíbl se pobaveně přítel. Tak ať si to přístě vyřizuje sám, když nemá pochopení. Člověk to nikdy nedělal…