nepravá dcera

 

podvečer v černé ulici,

obdélník okna svítící

do oka pad.

zima jak někde na rusi,

kabátek pevněj dopnu si.

listopad.

 

náhlý mě pohyb vyděsí,

snad průvan pohnul závěsy,

anebo snad

tuší tam někdo za tím sklem,

že jsem sem přišla s úmyslem

krást a brát?

 

dělit se s vámi

o teplo a o čtvereční metry,

mít u vás svůj stůl a kout,

být u vás doma.

znát potmě každý krok a se rty

na skle hledět z okna,

kudy zas uniknout.

být u vás doma.

 

do noci svítí cizí byt,

umím si snadno představit,

jak žiju v něm.

místo své rychle najdu si,

zalívám vaše kaktusy

za oknem.

 

zakloktá voda v konvici,

poprvé... potisící? 

dnes, před rokem...?

vaří se voda na kávu,

uvidím z okna postavu:

hledí sem...

 

dělit se s vámi

o teplo a o čtvereční metry,

mít u vás svůj stůl a kout,

být u vás doma.

znát potmě každý krok a se rty

na skle hledět z okna,

kudy zas uniknout.

být u vás doma.