SAMOZŘEJMOSTI

Ptáš se,
po čem se mi stýská ?
Je to pramen vlasů,
který do copánku tryská.

Jsou to váhy očí -
jedna kárající, druhá vlídná miska,
váží stejnou modrou,
obě vídávala jsem zblízka.

Ale neptej se mě,
to je samozřejmé.

Ptáš se,
po čem je svět pustý ?
Chybí mi stružka slov
před hebkými ústy.

Ale neptej se mě,
to je samozřejmé.

Ptáš se,
po čem moje oči žízní ?
Je to kousek vláhy
ze Tvé podobizny.

Ale ne, už neptej se mě,
bývalo to samozřejmé...