I.

Stavět mosty za hranice vědomí

zabíjet city, dát pouta svědomí

do polštáře vzdychat noční tmou

Život a smrt v jednom jsou

Jít k oknu a shlížet kopce v dáli

litovat se a hýčkat vzpomínky co pálí

na duši jako slza v oku

stará předsevzetí dávit s koncem roku

a s temperamentem blázna přehlížet miniaturu svou

Život a smrt v jednom jsou

Pak zvečera, když paprsky slunce hasnou

si najít svoji hvězdu šťastnou

na obloze jako záchytný bod

čeřit hladiny stojatých vod

a se zděšením sledovat jak všechno utíká

rodí se, umírá, vzniká a zaniká

a snažit se alespoň kousek zachytit do dlaní

marnost nad marnost v dlouhém neumírání

dlouhém jako cesta po poušti za sněžnou velrybou

Život a smrt v jednom jsou

Být jiný s každým novým dnem

užírat se zlou můrou, nočním snem

znovu a znovu vztyčit hlavu v prachu šedi skály

zvedat z bahna staré ideály

však pouze na chvíli a jenom zvečera

melancholicky se zahledět do šera

ulicemi ztichlými jako kytara beze strun

po poušti starých slibů přecházet a do zprahlých dun

citů zasadit růži něžnou a svěží

doufat, ale vědět, že přežije jen ztěží

déle než noční soumrak přikryje kraj tmou

Život a smrt v jednom jsou

Nadávat duši, která jen pálí nebo svědí

probudit se ráno do tradiční šedi

míjet stíny postav jež mlčí

ale také potkávat stíny které vědí

co udělat s šedí svých stínů

zabíjet stín stíny skutečnosti krásných věcí

ale i tak radovat se přeci

ze snů mávajících za branou

Vždyť život a smrt v jednom jsou

Jak pavouk životem si spřádat sítě

a stále znovu se radovat jako dítě

z života i smrti, vždyť v jednom jsou

procházet se zaběhnutou polohou

nad problémy a stresy, kam nikdo nevidí

daleko od života, ještě dál od lidí

ve své mysli má každý tuhle moc

Život je den

smrt je JEHO noc