Lezu dokola a spřádám si své pavučiny.
Poté čekám, zda-li se nekdo chytí
S něčí, nebo bez něčí příčiny.
Aby ke konci života přemýšlel nad smyslem bytí.

Lezu dokola a spřádám si své pavučiny.
Pevné jako ocel, přezto křehké jako sněhová vločka.
Je mi jedno, zda se chytneš se své vinny.
Stále v pozoru jsou má malá očka.

Lezu dokola a spřádám si své pavučiny.
Tak pojď blíž, já mám na tebe chuť.
Při pohledu na tebe sbíhají se mi sliny.
Ničeho se neboj, za chvíli budeš studený jako rtuť.