Přišla jsem domů a on tam už čekal a líbali jsme se, až nám tekla krev ze rtů, praskaly jako lusky hrášku, jen byly červenější a náplň byla taky jiná.
Bylo to tak sladké, až to uspávalo, pít tu krev, nevědět, jestli je moje nebo jeho.
A po těle jsme si dělali krvavé stopy, nejdřív rty, a pak jsme si tu krev masírovali do kůže, bylo to tak nádherně zvláštní, jako bychom najednou rušili všechny pocity, soucit a citlivost, zbyla jen zdeformovaná něha.
Touha nás hnala dál, přes všchny zábrany a ohledy, rty nepříjemně zaschly, všechno nám bylo jedno, bolest jsem znali jen z doslechu, proto jsme se jí nebránili, vítali jsme ji jako doplněk předchozí rozkoše.
Připadal mi tak maličký, tak zranitelný, snad ještě víc, než já se bál všho, co tušil, že se v budoucnu, už za chvíli, má stát.
Už jsme byli klidnější, jako když hodité do vody kámen, nejdřív vody prudce vystříkne a pak už se tvoří jen malé vlnky, malé, ale hezké.
Zjemňovali jsme- už žádná krev.