nožky jeho pletou tiše protestem svým a každým schodem modlením už skoro slyšeným, pohled dědka akrofobika přitáhne dálky a hloubky viděného křečovitě držíc se poctivého rantlu betonového si vzpomene bolestně, jak vyprovokován už pořádným starcem s náručí na palec tlustých křečových modrásků vystavených na obdiv si kráčí drze a zvesela. a synek dědka miloslava jen nešťastně hlesne, jak výlet tímto jest zakončen a zmařen. nenechá si dědek miloslav babino léto pokořit sobotou výletní a s batohem plným oběda vyrazí vstříc všem dalším rozhlednám. sám podzim barevně už vyladěn do cesty sází sobotním turistům v dalších barvách značení hrdých svých cílů do neznáma kdysi už poznaného. a tělesnou schránkou bez vyladění si dědek miloslav pochoduje vstříc přírodě nepokořen a když jen v dálce šumící berounka u koní a jezu zavolá, neváhá tento sobotní hrdina bez bázně a založí tábor svého ležení. a božský pokrm v krabici zachrání jinak krásnou sobotu zakončenou takto s dýmkou a pohledem do lesů s berounkou u nohou.