Přišla zima do vesnice

a s ní zimní fujavice,

napadl nám sníh.

Děti ty se radovaly,

staré babky nadávaly,

no a co má být...

U vrat stojí sněhuláci,

bílí, zimní pajduláci,

mají poradu.

Každý hrnec na hlavě

a místo nosu mrkev měl

a špatnou náladu.

Už brzo k nám přijde jaro,

za hovno to letos stálo,

neroztajeme.

A tak těch šest sněhuláků

vyhlásilo jaru válku.

Neroztáli, ne a ne.

Šťastně jaro přečkali,

i na léto si počkali, 

stále veselí.

A když v létě přišly hice,

šli na chvíli do lednice,

i léto přežili.

Podzim rve ze stromů listí,

sněhuláci bílí, čistí,

zimu čekají.

Ale zima přišla k nám

a sněhuláci, řeknu vám,

oněmocněli.

Sněhu už je po kolena,

sněhulákům je v něm zima,

zamračení jsou.

Venku mrzne, až to praští,

sněhuláci nejsou šťastní.

Do lékárny jdou.

A pak zrána druhý den

umíráček smutně  zněl.

Už oči zavřeli.

V bílých hrobech sněhuláci,

unavení pajduláci,

odpočívají.

Leden vládne krutou mocí,

když v tom slunce vprostřed noci

pluje oblohou.

To zavál z jihu jara dech

a sněhulákům na hrobech

teď sněženky rostou.