Zavázal jsem se, že nebudu už psát o Efectinu, protože to tady čtenáře nezajímá a já se jim ani nedivím. Nevím však, zda to vydržím. Jenže s depresí chodím denně spát a dnes jsem se s depresí i probudil. Na Bohnice to zatím necítím. Posnídal jsem tedy nescafé a diazepam. Na rozdíl od Bohnic si do nescafé neliju teplou vodu v koupelně, ale studené mléko, protože teplé mléko jsem v životě nikdy nepozřel a ani v nescafeti ho mít nechci. Stačí mlíko o pokojové teplotě (ač si kafe dělám zásadně v kuchyni, jedná se tedy o "kuchyňskou teplotu", která je asi o stupeň nižší, ježto mi tam netěsní okna), kafe z mlíka z ledničky je už tak trochu surové pro můj ubohý, nesčetnými léky trvale zmítaný žaludek. Nyní jsem navíc začal brát Siofor, protože mi v sobotu na interně naměřili zvýšenou glykémii. Já nikdy nečekám, až mi nějaký MUDr řekne, co mám brát – když to mám doma, tak to beru. Když nemám, nechám si to předepsat. Výjimkou jsou léky z interny na srdce, tam není co stát o nějaké komplikace, tak beru přesně to, co mi nařídili. Je to Mono Mack Depot nevím na co, musel bych si to naštudovat, Anopyrin na ředění krve, Atorvastatin na úpravu cholesterolu a Lozap na vysoký tlak.
      Dnes ráno jsem zjistil 3 prázdné blistry a ty já nevyhazuju dřív, než je nahradím novými, aby proboha nějaký lék z tohoto hrozného kolotoče nevypadl. Co kdybych to na sobě náhodou nepoznal?