Vodou, ze které se páří

smyli jsme ze sebe hlínu a hluk

v rohu vany zarůstající plevelem.

Druhý břeh končil normálně dlaždičkami.

Cosi ti rašilo ze ztuhlých, otevřených úst,

bylo potřeba to vyrvat, než se to rozkošatí.

takhle, aby to nedorostlo, i s plícemi a játry –

A pak se řinulo léto, vzduch sklovatěl na slunci,

brodit se jím bylo jak kráčet rosolem -

a já ti přinesla dárky,

atlas mraků, seznam zakázaných sloves,

rybíz hledaný v podmáčených sadech

a velrybu v opravdu velké konzervě.

Pod prolomenou krustou srpna

byl vidět bazén, který vysychá,

ležel tam bílkový sníh, nějaké mokré peří

a opravdický alobal.

Na koncích větví stále dorůstala jablka.

Sadem se šířil podvečer jak inkoust ve vodě.

Míchali jsme to drátem,

dokud se nerozpustil úplně.