Jsou věci dávný co teď se Ti vracejí,

za záclonou sníš o přáních, iluzích.

Sníh padá, na okno mráz obrazy tvoří,

ve stopách do tmy se vzpomínky ztrácejí.

Svíčka dohořívá a stíny tančí v kruzích,

čaj černý voní, dopis rozečtený v krbu hoří...

... a někde u srdce, v lese citů, se stromy Tvé,

Tvé lásky, větrem slov a slz, bolestně kácejí.