tu a tam jsi sám

vzpomínám

kdy řhál jsi na mou hřívu

a v očích chycen lesk

z maliníku odvar

ten stékal na údech

jež stíraly

a dopad viny vkrad

i to co nebylo

co bylo zabilo

se další

zvonkohrou

ty z ďábla stvořen

buď přítomen v nás

a krás

nechť se dotýkáš

v nich sklízet

ten maliník

a v hrnku tě hřát

nu, nepodléhat

kradmo si přát

ten stín

zab!