JEL JSEM AUTOBUSEM,

Jen tak jsem cestoval

hromadnou dopravou,

a lidé, spěchajíce

nastupovali a

zase vystupovali.

Někteří si sedli,

a zase vstávali.

„Nestojí to za to“

řekla jedna paní,

a zůstala stát.

A mě najednou napadlo,

že život je taky

autobus

plný lidí, spěchajících.

Stále někdo nastupuje

a zase vystupuje.

Na konečnou se mnou

dojede jen nemnohý.

Ale proč spěchat, vždyť

jezdí tolik

linek.

Nestojí to za to.

Nakonec totiž vždycky

přijde konečná.

Prosíme – vystupte.