|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Rýpeš se vidličkou v kukuřici a já mluvím. Tak jako obyčejně děláš zvukovou kulisu. Je to jako bavit se s molitanem, nic neprojde dovnitř, jen měkce přistane chvilku před odrazem.
Kdybych byl žárovka, viděl bych naše hlavy svrchu a možná bych byl schopen, pojmout celý ten prázdný prostor mezi námi.
Občas si přeju vše zrychlit a sledovat, jak obíháme, střídáme židle a ubrusy. A je to má nedočkavost, která mě znehybňuje. Rád bych přeskočil všechna hluchá místa a zhutnil celý děj do jediného okamžiku vztyčené ruky před tvým obličejem. Ale to bych musel nejdřív rozbít svůj úsměv, protože až teprve mezi střepy lze pochopit kartářku stepující na černém poli a její tango před matem.
|
|
|
