|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
| Od počátku s ním něco nebylo v pořádku, byl mu rok, na svou narozeninovou párty sezval intelektuální elitu z velké části planety, profesory, doktory, filozofy, inženýry a lidové mudrce, s nimiž všemi plynně hovořil v jejich rodných jazycích, načež byl uznán za nejmladšího člena Mensy. Současně s chůzí ovládl klasickou fyziku, takže než začal běhat, mohl se pustit do speciální teorie relativity, aby v prvním období vzdoru odmítl celou einsteinovskou fyziku, teorii strun prohlásil za dětinskou smyšlenku a sepsal klasické dílo Já, Oidipús. Zapíchl mě docela bez dovolení kuchyňským nožem, ačkoliv jsem jeho vlastním otcem, uchopil jsem proto vařečku a on mezitím podomácku sestavil revolver, kterým mi napral do hlavy olovo, načež jsem byl mrtev. Na mém pohřbu pronesl procítěnou smuteční řeč, až všichni plakali, dokonce i kněz, ač byl předtím mým synem uražen, poněvadž ten kategoricky vyloučil existenci posmrtného života, nebe, pekla i samého Boha. To vše korunoval rouhavým výrokem: „Bůh je mrtev.“ Důvodem, proč jsem musel být odstraněn, byla obava, že bych snad – přes veškerá opatření – mohl odhalit jeho milenecký vztah k mé ženě, jeho matce. Abych se přiznal, odvážil jsem se zaplatit si soukromé očko, jistého pana Purkrábka, jenž byl následujícího dne nalezen mrtev ve svém bytě, příčina smrti: otrava otrušíkem. To už mi bylo opravdu divné a chtěl jsem se na to svého syna nenápadně vyptat, když ten provedl svůj vražedný útok. Zatímco jsem ležel v zemi, užíval si naplnění svého oidipského snu a zároveň vystudoval několik světových univerzit, takže byl před dokončením svého šestého roku věku doktorem práv, medicíny, přírodních věd a filozofie, mnohonásobným inženýrem, profesorem a docentem. Víceméně ovládl veškeré poznání lidstva navršené nespočetnými generacemi gigantů, pro něž neměl než opovržení: Sókratés, Platón, Aristotelés, Lao-ce, Konfucius, Buddha, Ješua z Nazarétu, Marcus Aurélius, Albert Veliký, Tomáš Akvinský, Leonardo da Vinci, Koperník, Giordano Bruno, William Shakespeare, Galileo Galilei, Descartes, Newton, Spinoza, Kant, Schopenhauer, Hegel, Nietzsche, Freud, Einstein, Wittgenstein, Hawking – ti všichni pro něj byli jen děcky hrajícími si s oblázky na břehu oceánu poznání. K šestým narozeninám si nadělil své největší literární dílo Vodky Zeus, v němž se vysmál ubohému géniu Jamese Joyce, jakož i Virginie Woolfové a Franze Kafky. Během následujících měsíců sepsal své největší dílo filozofické pojmenované skromně Philosophiae, ve kterém nejprve shrnul veškeré dosavadní poznání všech škol a směrů, aby jej vzápětí popřel a nahradil vlastním dokonalým systémem. Poněvadž toto dílo nebyl nikdo mimo něj schopen pochopit, rozhodl se jej ilustrovat ve své největší tragédii Já, mleč, která pro svou délku a spletitost nebyla nikdy inscenována na divadle, diváci by prý těch 120 a půl hodiny nevydýchali. Zklamán chladným přijetím děl svého génia, obrátil se kolem svých sedmých narozenin do oblasti hudby: během osmi týdnů napsal osmnáct oper, několik symfonických básní, hluboké Rekviem a k tomu všemu se stal rockovou hvězdou – konečně úspěch hodný jeho génia. Někdy v té době opustil matku, zanechal ji bez prostředků napospas ulici a přestal navštěvovat můj hrob. Bylo mi to líto, už na nás docela zapomněl, prodal rodný dům, každý den spal s jinou ze svých fanynek a bral heroin, kokain a jiné neškodné drogy, jejichž distribuci reorganizoval, zefektivnil a zrychlil. V osmi oznámil, že sekne se svou rockovou kariérou, aby se mohl naplno věnovat obchodu, zlikvidoval sicilskou, ruskou i ukrajinskou mafii a sám ovládl celosvětové podsvětí, koupil si planetární politiku a zlegalizoval obchod s drogami, na který si mezitím vybudoval absolutní monopol. V devíti podplatil Nobelův výbor, a stal se tak nositelem ve všech kategoriích, jak o tom snil za svých mladých let, když procházel Volyní a prohlížel si výlohy s vánoční výzdobou. Nebylo mu deset a byl doživotním diktátorem Spojené země, opozice se stáhla do afghánských, kašmírských a tibetských hor, kde byla záhy zlikvidována užitím chemických a bakteriologických zbraní, což vedlo k velké ekologické katastrofě, o které se ovšem nesmí psát, a tak o ní pomlčím. Jen tak mimochodem napsal konečné vysvětlení světa, nazvané prostě Pravda. Všechny knihy mimo Pravdu byly spáleny a to včetně Jeho raných děl, nikdo nesměl znát nic než Pravdu. Ke svým desátým narozeninám se nechal prohlásit za Boha. Jednoho dne k němu přišel onen kněz, jenž hovořil na mém pohřbu a jal se Mu odporovat, poněvadž přeci sám před lety prohlásil, že žádný Bůh není a pokud ano, tak mrtev. On jej milostivě vyslechl, načež ho nechal pověsit. Být vládcem světa a nemít ani jedenáct let je pěkná otrava, nechal proto zprovoznit Osvětim, ve které hubil jeden po druhém všechny národy světa, až zjistil, že už nemá s kým souložit. Byl sám. Následující léta už jen pil, bral drogy a masturboval. Klaněl se svému vlastnímu obrazu, ale ten vybledl, chtěl jej obnovit, ale nevěděl jak, následkem puberty zblbnul. Tu mě přišel žádat o odpuštění, vstal jsem z mrtvých a zabil jej svým náhrobním kamenem. Zvedl se biblický vichr, obloha zčernala deštěm kočičích hlav. Za občasného hromobití vystoupal můj syn na nebesa. A ozval se hlas: „Proč jsi zabil mého syna, v němž jsem nalezl zalíbení?“ Odporoval jsem, že to bylo moje děcko a měl jsem proto svrchované právo, když tu mě cosi vyzdvihlo, byl to můj syn na nebesích. Ukázalo se, že jsem Bůh, otec Boha. A proto jsem sepsal tento pamflet na paměť potomkům, aby důkaz měli, že veliký génius leze na mozek. Kněz mě požádal, abych nezapomněl suše konstatovat: „Nietzsche je mrtev a taky důkaz.“
|
|
|
