|
| |
 |
Čistota duše
Autor: A.P.D. (Občasný) - publikováno 21.6.2000 (22:34:29), v časopise 26.6.2000
|
|  |
Má duše je naplněna bolestí, která ji očišťuje a osvěžuje jako čerstvá průzračná a chladivá voda z horské bystřiny. Odplavuje všechnu zlobu, hněv, vztek, zkrátka všechno špatné a zůstává jen čistá duše, která se trápí nad vlastní špínou a špínou světa kolem ní. Její krátkodobá čistota ji však dává sílu bojovat zbavovat se každodenního znečištění sebe sama.
Mučivá síla katarze jí dává možnost očisty, aby mohla zářit ve světě zla a paprsky svého jasu rozehnala temná mračna nenávisti, chamtivosti a sobectví. Je to bolest, která povznáší, bolest, která dává člověku šanci odrazit se od nejhlubšího dna, vyplavat na hladinu všednosti a pak dál až ke hvězdám, které září na noční obloze.
Najednou je člověk volný, svobodný, ničím nespoutaný, jen se svým srdcem a láskou v něm, láskou k Bohu a všem lidem. Mírný vánek hladí a ochlazuje rozpálenou tvář a třídí zběsile se mihotající myšlenky, které se honí hlavou. Mohu volně dýchat, otevřít svou duši Bohu a své srdce lidem. Je v něm tolik lásky, kterou bych jim chtěl dát. Nevím však, jak jim to říct, nevím, co dělat, ale snažím se ze všech sil a doufám, že oni to vědí.
Můj vděk patří Bohu a rodičům za to, že mi dali dar nejdražší – můj život. Jsem vděčný i svým příbuzným a známým za to, že mne vychovávali, dávali příklad svým životem, a tak formovali mou osobnost, jsem vděčný všem dobrým lidem za to, jací jsou.
Z hvězdných výšek se člověk opět propadá dolů a dostává se do víru všedního života. Opět zapadne do močálu každodenních neřestí a zlozvyků, opět se o něj pokouší zoufalství z toho, co je kolem něj, ale v jeho duši je kousek čistého místa a světla lásky a to je naděje.
|
|
|
