|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Bylo to dávno před léty, určitě ještě před rokem 1968. Šel jsem tehdy se spolužákem, kterého přezdívali Kybernet, z přednášky ve staré Zengerově posluchárně na Karláku do menzy Spálenou ulicí, když tu náhle slyším velice povědomou hudbu. Hudba na rušné pražské ulici, to bylo tenkrát dost neobvyklé. Linula se z gramofonového obchůdku – dělali si reklamu tak, že přehrávali desky amplionem ven na ulici. Zašel jsem dovnitř zeptat se, cože to vlastně hrají.
„Malá noční hudba, Mozart.“ poslušně hlásím kamarádovi venku.
„Říman by z tebe měl obrovskou radost,“ opáčil žertem Kybernet. RNDr Evžen Říman byl totiž náš asistent na matematiku, ale nejraději nám povídal o koncertech, na které bychom podle jeho názoru určitě měli jít.
Na příhodu jsem brzy pozapomněl, gramofon jsem tenkrát už neprovozoval, jen nezdolný magnetofon Tesla, na který jsem nahrával písničky z rozhlasu. Tenkrát se samozřejmě z rádia nahrávat dalo, žádné reklamy neexistovaly. Ani úmyslné mluvení do začátků písniček.
Rychle jsem si vzpomněl, když Malou noční ohlásili. Chutě jsem zapnul magnetofon a nahrával.
Hudba skončila, magnetofon jsem zastavil a čekal, copak že budou hrát dál. Překvapili mě náramně: začali hrát druhou větu Malé noční hudby! Pochopitelně jsem její začátek zmeškal, neboť jsem netušil, že tahle věc má víc vět. Dokonalý faux pas!
Když pak hráli po pauze třetí větu, byl jsem samozřejmě v pozoru a nahrál jsem ji. Samozřejmě také větu čtvrtou. Od té doby jsem se "chlubil" speciální nahrávkou Malé noční hudby, na které po první větě následovala rovnou třetí – Menuet. To si od té doby moc dobře pamatuju. Ta ztracená druhá věta se jmenuje, tuším, Rondo. Všechny čtyři jsou moc pěkné.
Na Malou noční hudbu jsem si vzpomněl dnes, když jsem zjistil, že ji má na svých stránkách Majka57. Stáhl jsem si ji a přehrál. Bylo to opět zklamání – v souboru byla jen první věta. Nejsem tedy jediný, kdo nevěděl, že Mozartova Malá noční hudba má věty čtyři.
|
|
|
