Byla tma a na vrcholku kopce strměly sochy stromů.

Díval jsem dolů k domu,

skrze rychle sypané řezivo deště.

Chlad prostřel páry nízko nad zemí - 

tušeny, zábly...

 

Vzpomínal jsem na tebe, ale vše bylo už daleko.

Pobřeží, váš dům a otec, který po lidech jako já

hned vystřelí...

Šel jsem tedy k O´Connorovým, měli nálevnu

páteční tančírnu...

 

Celý večer jsem seděl za barem,

smál se, pokoušel se bavit,

víc nevzpomínat na pokus setkat se

s onou druhou polovicí své dětské duše...

 

Tma sice neustupuje, ale půjdu...

Je velká šance,

že za osmým přehybem bude opět moře, útesy

anebo čísi domov...

 

anebo zádumčivý a možná chápavý pohled sedláka

do očí nočního chodce