Seděly jsme opřené na kamenných schodech paneláku, kterej stál blízko zastávky. Od zastávky na nás nebylo vidět, protože schodiště bylo obklopeno hustými keři. Kolem nás se povalovaly prázdné krabičky cigaret a zátky od piva. Začala jsem se hystericky smát. Po všech těch pivech a travce jsem už byla dost mimo. Koupily jsme si s Žanetou dnes asi tři piva a travku od jednoho známýho. Říkaly jsme mu Chadža. Byl to frajer každým coulem. V obočí měl náušnici a na levým předloktí kérku a Žaneta ho zbožňovala. Byl to jejich dealer trávy a občas od něho koupily perník nebo herák. Chadža měl všeho dostatek. Dostával to od jednoho kluka, kterýmu říkali Bodlák. Hera nebo perníku ale neměl takový zásoby jako travky, té měl nejvíc.,,Jú!" zahučela Žaneta a zkouřeně se usmála.,, Myslíš, že tam dnes budou?",, Jo, já doufám, že jo." Od zastávky začaly proudit davy lidí. Pár z nich se zastavilo u trafiky, kde jsme si před chvíli koupili piva. Měli jsme se dnes vysmažit na party a už jsme se nemohly dočkat. Neměly jsme nic jinýho na práci než pařit a taky fetovat a sjíždět se anebo si bouchat do žíly. Byl to už náš úděl, jak jednou trefně poznamenala Žaneta. Těšily jsme se, že tam potkáme partičku kluků ze sídliště mezi který patřil taky Chadža a taky Pepíno a Deny. Musely jsem se na tu party hezky oblíknout. Oblíkly jsme si sukénky v šílených fluoreskujících barvách a upjatý svetry. Žaneta sebou vzala ještě píštalky, kterými se píská, aby se dodalo tanci grády. Moc jsem se už těšila. Neviděla jsem Denyho už pár dní a dost se mi po něm stejskalo. Zatím jsme se ani moc nebavili, což mě štvalo. Poprvý jsem ho viděla na školním večírku. Druháci a třetáci to měli spojený dohromady. Hned mě upoutal vzhledem a taky chováním. Bylo na něm vidět, že je naprosto v pohodě, což jsem považovala za důležitý. Bejt v pohodě bylo důležitý. Ne chodit v diskofilních hadrech a učit se do školy. V pohodě bylo flákat se za školou, kouřit cigarety, chodit v pohodě hadrech a sjíždět všechno co se jenom dalo. Byly to nepsaný pravidla sídliště. Kdo je nedodržoval, byl out. Před Sluníčkem už čekaly davy lidí. Většinou tam lidi byli na tripu, kterej byl hodně oblíbenej. Všichni byli oblíklí naprosto v pohodě v mikinách se zářivejma barvama. Proklouzly jsme s Žanetou dovnitř. Na parketu už bylo plno a naproti dveřím stál osvětlenej bar. Koupily jsme si pivo a sedly si ke stolu opodál. Žaneta už měla rozšířený panenky po perníku a já jsem na svou dávku teprve čekala. S Žanetou jsme se znaly ze školy. Byl to masakr, protože jsme při hodinách vůbec nedávaly pozor a všechno byl pro nás úlet. Její máma dělala kuchařku v místní jídelně a taky proto výborně vařila. Občas mě Žaneta vzala k nim domů a nechala mě ochutnat máminy dobroty.,,Jé úleták!"zařvala Žaneta a vtrhla na taneční parket. Jen jsem se závistí pozorovala, jak pěkně tancuje do rytmu a sukýnka ji odhaluje krásný stehna. Já jsem se za svoje stehna styděla. Všechno ale spravilo pár piv a travka a ty komplexy mě přešly. Konečně jsem uviděla Chadžu, takže jsem se taky já mohla dočkat své dávky pika. Zavolala jsem na něj a on stál za chvíli u našeho stolu.,,Tak co holky, jak se vede?" zeptal se tím svým frajerským hlasem a prstama si přejel po ztužených vlasech.,,De to!" usmála se Žaneta a odhalila bílé zuby:,,Máš piko?Pro mě ne, ale Denisa je nedočkavá.",,Jasně, že mám" řekl a vytáhl z kapsy balíček s bílým práškem. Dala jsem mu prachy. Nemusela jsem se bát, že mi s nima uteče. Znali jsme se dobře na to, aby si spočítal, že utéct s prachama by se mu nevyplatilo. Šel na záchod a za chvíli se vrátil a dal mi do ruky papírový psaníčko. V něm byly přesně odměřené lajny perníku. Šňupla jsem to na záchodě a za pár minut jsem byla ve skvělý náladě. Vše bylo naprosto v pohodě a cool. Źaneta opět tancovala na parketu.Zahlídla jsem Denyho a naše pohledy se střetly. Setkali jsme se až na parketu. Dal mi ruce kolem pasu a jeho ruce něžně hladily moje oblečení. Na chvíli se zastavil, aby si mohl prohlídnout moje křivky. Pak sklonil hlavu a pečlivě ochutnal moje rty. Nemohla jsem se ubránit záchvěvům potěšení rozechvívajících moje tělo. Cejtila jsem k němu něco velkého, obrovského. Něco nepředstavitelně hlubokého. Cejtila jsem se jako princezna v zakletým zámku a on byl ten princ, kterej mě mohl vysvobodit. On, nikdo jinej. Vrátila jsem se za Žanetou, která si povídala s nějakým týpkem. Byl čas jít domů. Pověsila jsem se jí na rameno a otravovala jí tak dlouho, než se konečně odhodlala jít domů. Myslela jsem na Denyho. Ještě na zastávce autobusu se mě zdálo o jeho rtech, kterými líbal moje ústa a o jeho rukou, kterými něžně držel můj pas. Hlavně jsem si vážila toho, že mě nenutil abych se s nim vyspala. Nebyl jako ostatní kluci, který to chtěli hned. Občas na něm bylo vidět zklamání, snažil se mě přesvědčit, ale nenutil mě. Nebyl jako Vicky s kterým jsem se vyspala už na základce. Nebyl to moc příjemnej zážitek. Po jedný pařbě mě prostě odtáhnul pod most a tam se to stalo. Deny byl v tomhle úplně jinej. Byl něžnej a úpřimnej a já jsem ho za to chtěla milovat.