Za časů, kdy byla Země ještě mladá, sedmero hor a řek ještě netušilo, že je bude přebíhat kdejaký bambula, žila byla krásná princezna.

Byla štíhlá, vysoká, rudé vlasy se jí vlnily k ramenům a nápadníci se jen hrnuli.

Jednoho sluného dne, kdy jazyky mraků lačně olizovali úrodnou zemi království, vydala se naše Hvězda na procházku do zámeckého parku.

Všude bylo spousta nádherných květin, keře přivážené z dalekých zemí ožívaly v podobách jelenů, medvědů a zvěře všeobecně.Pro smrtelníka, na královskou krev chudého, by tato podívaná udělala hluboký, dech beroucí zážitek, avšak princezna jen bez zájmu procházela a líně se ploužila zahradami.

V tom pod keřem něco blýsklo...jakoby si paprsek slunce chtěl škodolibě hrát a mrkající oči donutit k slzám...Přišla blíž a uviděla pod keřem ležet zlatý balónek.

"Co to?Zlato pod keřy je sice u nás normální, ale v podobě míče?"pomyslela si Hvězda. I zvedla balónek a začala jej přehazovat, vyhazovat a nadhazovat. Jak jistě víte, nadhazovač balón háže, takže milá princezna trefila rumpál studny a míč nenávratně spadl do hlubiny.

"Och", vzdychla si, já sem tak b..., kdybych jen neházela, mohla sem mít kilo zlata v kabeli :o( To by bylo kuřiva...

Hvězda už vícekrát slyšela o zakletých žabácích v rádiu, ale nikdy tomu nevěřila. Tentokrát ji však fakt, že ta potfora mluvila donutil k zamyšlení.

"Zavři oči a na tři tě políbím"

Tvrdá rána cihlou omráčila žabáka...