| |  JDiviš (Občasný) - 6.10.2009 > rohe> Souhlasím. Nářečí můžeme používat k sobě, nebo k formě vyjádření - ale základem vždy zůstává školní latina, kterou je každý jedinec schopen se domluvit, vysvětlit druhému (který školní latinu také ovládá) - jinak řečeno - obhájit v souvislostech to, co a jak myslíme, a tvoříme. Nikoliv jako oddělený, svébytný útržek (mnohdy tak osobní a originální, že se "podobá jeden druhému") - ale jako součást obecného vnímání celku (umění, neumění, kýč, nekýč, realismus, nerealismus, forma / neforma atd atd) - nedávat tak rovnítko hodnocení (subjektivního) jen na základě poznání, že malba je pouze to, při čem používáme barvu a štětec. Pokud odhlédneme od formy, či projevu - zůstává obsah - právě ta hloubka, která se netvoří vršením něčeho na něco, kdy na hromadu vylezeme, a říkáme "že je pod námi hloubka" - ale samotným hloubením, něčeho (prostoru, myšlenky, aktu) do něčeho (papír, fotografie atd). Právě to pronikání je důležité. Jedinečnost kýče je právě v tom, že skrze něj prostupuje ta vůle proti proudu. Ale, v mém pojetí nejde ani tak o sílu proudu, jako o síle hrnout to množství vody (která stojí), proti sobě. Jediný proud (pohyb), který možná vnímáme, je právě ten protiproud pohybu menšiny ve stojatých vodách.
Voda kýče se nevalí - nemá kam (vtip).
Tím bych to ukončil.
Ale děkuji - člověk si musí občas pustit intelektuální žilou - pro ozdravu těla i myšlenek. (vtip)
| |
