Mám ještě ty tvé stěny (v sobě)

                                                 jak doteky

symboly večerů bytu tam... 

v pro mě neseznámeném městě

 

Včera celý podvečer

                                 nebe zářilo růžověním

vracel jsem se z jihu dokonat

západní noc

 

- bílé skrápění měsíce

s přemety čar proměnami červánků

 

Za okny v podkrovích

děti si četly

z vůně starých dob

ve zděděných pohádkových knihách

 

Doufal jsem 

že jsi  milována někým hlouběji... nekonečněji

než byl jsem v oněch dobách

schopen vůči tobě já ...

 

Tak široce a vroucně jako mladá matka

s dítětem na hrudi

obejmuti světlem

modrohlubným vesmírem