Už ráno budí mě zprávy o výsledcích hokeje,
když říkají že můj tým prohrál a říkají to vesele.
První co potkám je postel, když palcem do ní bouchnu,
padá mi z ruky sklenice a já s klidem řeknu:
"Jestli tohle není dost, tak to teprve začíná"
ve škole pak z lavice, co? no zmizela mi svačina.
Potom přišla písemka a za ní dvě zkoušení,
později počítám průměr a jsem tak trochu zděšený.
Za chvíli chci jet domů a nastoupím do autobusu,
zjistím, že má karta na slevu není dávno v jednom kusu.
V klidu tasím peněženku, platím řidiči hotově,
když pak sedím vedle skina, přestávám být v pohodě.
Večer s chutí vyrazím s kamarády na odvaz,
trochu vína, trochu zelí a cítím se na doraz.
Zapálím si cigaretu a sedím v hloučku s ženskýma
a pak kámoška, ne ta správná, chce oblbnout mě řečima.
Ta správná jenom sedí a tázavými pohledy mě sleduje,
zas ji vidím, dnes i slyším a hlubší cit se ve mě buduje.
Balím, zdravím a jdu přímo k místu kde bydlím
kupodivu jsem se vyhnul na zemi nastraženým vidlím.
Ulehnul jsem do postele, kde ležívám pondělí až neděli,
usínám a zdá se mi, že tenhle den byl perfektní ...