ZUBY

Každé ráno si čistím zuby. Ne že bych si tím říkal o diplom, považuji to tak nějak za nezbytnost, rodiče mi to vštípili. Tato upřímná snaha vám ovšem přijde značně přebytečná v okamžiku, kdy vás seznámím (bude to dost morbidní exkurze) se stavem svého tak pečlivě opečovávaného chrupu - je katastrofální, moc exemplářů, které by si zachovaly původní "architekturu" už v dásních nemám, a ty co se tam zuby nehty (no, spíš zuby) drží, těm dlouhou budoucnost nevěštím. Tak sakra - k čemu mi je čištění? K prdu!

Mám pár přátel, kteří to s hygienou chrupní nepřehánějí zdaleka tak jako já, chci říct - kartáček přestal v jejich životě existovat před mnoha lety a kdoví zda kdy předtím! A výsledek? V porovnání s mou úctyhodně pravidelnou péčí? (Čistím si zuby dokonce i když přijdu z pohostinského zařízení a sotva držím balanc - no není to machrovina?!) nemají je o nic churavější než já, snad jen nepatrně méně bílé (vzhledem k tomu, že je mám bílé minimálně, je to zanedbatelný rozdíl). Tak to bych se na to nejradši víte co?!
A k tomu všemu se každé (!) ráno pokydám pastou. Na značce to nezávisí, to už jsem vyzkoušel, funguje to s nejlacinější i s tou drahou, s mikrogranulema, které senzačně vybělí každičký atom krom těch mých zubních atolů. Drkotám si to do rachoty busem, začten do nějaké té náročné četby ("Nová doba porodní") a mé oko ulpí na vlastní košili, případně tričku a sakra - zase jsem se pokydal a to jsem byl celou dobu v předklonu, neděje se mi to tedy pravidelně jen s hamburgerem, respektive zelím a kečupem, ale i s pastou, zatr!