Bojím se bouřek

a stále víc s přibývajícími roky

prázdných nocí prosněných

v panelovém bytě,

v posledním patře

za výtahem...

(takový nerušený klid).

Netuším, které z oken

tentokrát neodolá

větrné smršti,

( dávno by chtěla vyměnit).

Jak moc se vlastně lišíme

se sousedkou od naproti,

kterou v podvečer

potkávám venčit

kocourka na zápraží?

(Jen bouří prožila snad dvakrát tolik)

Bojím se bouřek

a nejvíc ticha po nich

(anebo mezi nimi?).

Vyjdu na balkon,

nadechnu se

a budu doufat,

že si mne zahlédl

mezi blesky...