Čtyři dny, pohádka. Vyjedu brzo, abych byl v devět na chatě. 

Sice v pět ráno sem trpěl jakýmsi tělesným neladem a deprese hučela, že jen kretén se může někam třepat  takhle brzo.  

Sem, to řešil studenou sprchou.

 Do Kysaku pohoda, spokojeně pokuřuju, když hlas, že do Margecan sekyra a ať jim to prej vodpustim. 

„Vidíš vole, sem ti řikala“  depka zapomněla na sprchu.  

Bus z Margecan vodjuchal vo moc dřív než já přijel a jízní neřád říkal, ať klušu pěšky.  

Na chatě sem se vocejtil vo dvanáctý, nemírně zadýchán a spocenej jak vrata vod chlíva.

 Chata zmrzlá na kost, topim jak čert a svině depka má starost vo pitnej režim, bo nikde ani kapka a žízeň jak trám. 

Přívod rozmrz v osum večer, bojler v jedenáct a hajzl až ráno.

  Jo, ráno, to už je pohádka.