Michal Bärlach

Pospěš si, Godote!

(otevírá scéna. Jsou na ní dvě židle. Jsou od sebe tak tři metry. Na každé z nich sedí člověk čelem k publiku. Jsou věkově rozdílní,mladší sedí vpravo, starší vlevo.)

Tomáš(ml.)(podívá se na kolegu) Tak hraj.

Josef(st.)      Proč?

Tomáš      Říkals, že budeš zase hrát.

Josef      (zamyslí se) Nebudu.

Tomáš      Bojíš se jich?

Josef      (podívá se do publiku)Jich? Nebuď směšnej, znám je. Jsou pořád stejní. Tehdy mi tleskali. Když jsem hrál komedie, svíjeli se v křečích pod sedačkami, když jsem hrál tragedie, slzy padaly k zemi a pleskaly o podlahu, jakoby se venku strhla ta nejhorší plískanice.

Tomáš      Teď jsou jiní.

Josef      (působí jako filozof) Lidé se, milý mladý příteli, nemění. Mění se životní okolnosti,ale lidé jsou pořád stejní.

Tomáš        (je velmi apatický) Neřekl bych.

Josef          Tak schválně. Zkusíme to.

Tomáš        Jak to zkusíme?

Josef      Rozesměju je.

Tomáš      (usměje se)No, do toho.

Josef      (velmi se pitvoří, lidé se nesmějí. Vypadá velmi estrádně a uboze.)

Tomáš      Nesmějí se.

Josef      Hlupáku, nejsem ještě rozehřátý… …a ani oni. Musíme na ně pomalu.Přeříkává anekdotu.) Jela žížala na kole a ježek na ní křičí:“drnčí Ti blatník“. A ona : „Cože?“ „Drnčí Ti blatník!“ Cože?“ DRNČÍ TI BLATNÍK!“ „ Já Tě neslyším, mně drnčí blatník“

Tomáš        (konstatuje)Nesmějou se.

Josef          Jeden se zasmál.

Tomáš        Ze soucitu.

Josef      Zkus to sám ty chytráku.

Tomáš      Neumím to

Josef          Jsi špatný herec.

Tomáš      Ano. (zvedá se ze židle a odchází)

Josef      Kam jdeš?

Tomáš        Asi domů.

Josef          Co je rozplakat?

Tomáš      (sedne si na zem, těsně vedle B ) Už ani nepláčou…

Josef      Proč by neplakali?

Tomáš      Nenosí se to.

Josef      Nenosí?

Tomáš        Ne.

Josef      Proč?

Tomáš        ( pokusí se o vtip) Léta pozitivizmu se v tomto směru projevila velmi negativně.

Josef          ( nepochopí) Aha. A co teď dělají když se nesmějí ani nepláčí?

Tomáš      Pokyvují! Jen si tak sedí, vejraj na nás a pokyvují.

Josef      Proč?

Tomáš      Jako, že tomu rozumí.

Josef          To jako že rozumí nám?

Tomáš      Nám.

Josef          A rozumí?

Tomáš        To nikdo neví.

Josef      (vystřelí ze židle směrem k publiku, vystraší A) A proč se nezeptáme.

Tomáš        To se nedělá. (sedá si zpět na svou židli)

Josef      Proč by se to jako nemělo dělat?

Tomáš        Co když to nebudou vědět.

Josef          ( začíná se připravovat, jde mezi lidi, zatím je ale nevnímá, mluví zpět do jeviště)Aspoň to budeš vědět.

Tomáš      Co?

Josef          Že to nevědí.

Tomáš        Ale pak už nepřijdou.

Josef       (zarazí se)Přijdou jiní.

Tomáš      Kdepak.

Josef      Proč „kdepak“?

Tomáš       Rozkřikne se to.

Josef      (nechápavě)Co?

Tomáš        (je stále apatický) Že se tu musí vědět.

Josef      Hm. (vrací se zpět) A nikdo neví?

Tomáš        Jak to mám vědět?

Josef      Já,že bychom se zeptali právě toho, kdo ví.

Tomáš      (sedí úplně stejně jako na začátku hry) To se nepozná.

 (oba koukají do lidí)

Josef      (směrem k lidem) Nuda co?

Tomáš      Takováhle nuda je tu pořád. Měli bychom něco zahrát nebo aspoň něco dělat.

Josef          Co třeba čekat na Godota?

Tomáš        Co je to?

Josef      Godot je moc hodný pán.Poradil by nám co a jak.

Tomáš        A tys ho zval?

Josef      Ne,ale čekat můžeme.

Tomáš      Odkud ho znáš.

Josef          Já ho neznám,ale znal jsem dva co na něj čekali.

Tomáš        A kde jsou?

Josef      Umřeli.

Tomáš      Proč?

Josef      Stářím. Na takové cestě pod vrbou, čekali tam na Godota.

Tomáš        A on nepřišel?

Josef      Nikdy nepřijde. Neexistuje.

Tomáš        Tak proč čekali?

Josef      Snad, aby měli co dělat.

Tomáš      (vystraší se) Tak to mi ale nesmíme čekat, pojď něco hrát. (začíná skákat kolem dokola B a snaží se jej donutit ke hře, překotně ze sebe dere) „Svůj širák odhazuji v dál“… Hraj, třeba : „Být nebo nebýt, to je oč tu běží.“ , „Romeo, pročpak jsi Romeo?“ (B je apatický, kouká smutně)

Josef          To všechno už jsem hrál. Chce to začít znovu - jinak.

Tomáš      Začneme, bude to skvělé. Napíšeme svoji hru. Bude úžasná, skvělá.

Josef      (vstane ze židle) A bude to legrace

Tomáš      (stojí proti sobě) A oni se budou smát.

Josef          A bude to tragedie.

Tomáš        A budou i plakat.

Josef      (jsou v transu) A bude to poučné.

Tomáš        A přitom nenáročné.

Josef          A budeme hrát hlavní roli

Tomáš        A budou nám házet květiny. (trans  vyvrcholí) A pak na nás zapomenou

Josef          (oba se leknou poslední věty) Zapomenou?(snaží se navázat, velmi jalově) Nezapomenou, na nás nikdy.

Tomáš      (studeně) Na tebe zapomněli a teď se jim tady chceš trapně připomínat? A já Ti mám pomáhat. Vybral sis mě. Jsem dobrý herec a ty, vyžilý ubožák s překonaným stylem herectví.

Josef      Neurážej nebo Tě zničím, mám tu pořád ještě slovo.

Tomáš      Všichni se Ti smějí, nikdo už Tě tu neuznává ty divadelní paskvile.

Josef          Ty ulízanče, já hrál Fausta, když ty sis čůral do plenek.

Tomáš      (bojí se, uniká před fyzickými ataky) Však máš taky kliku, kdybych tam byl já, nehrál bys ani kompars!

Josef      (chytne ho, hodí na zem a začne jej škrtit) Já tu zase budu pán, budou chodit na mě a budou plakat a budou se smát, kdykoli já si zamanu rozumíš?

(A se snaží dostat pryč z tohohle sevření,ale nedaří se mu to,umírá)

Josef      (běží do lidí, útočí na ně trapnými anekdotami)

                  Říká Kohn Roubíčkovi na lovu : „Zastřelil si mi ženu!“, „promiň, ona stála blízko té mojí“. Smějte se, já potřebuji, abyste se smáli! Nebo plačte, ukažte že ještě máte srdce… (ta věta jej zarazí, vrací se zpět k mrtvole.Začne jí mlátit a znovu škrtit) Chcípni ty mladá vševědoucí svině! Tak plačte, nic Vás nerozpláče? Měl ženu a ona čeká dítě. (zarazí se, uklidní a vrací se zpět na židli) Nesmějí se ani nepláčou. Svět se mění a my sním, ani sami nevíme jdeme-li k lepšímu nebo k horšímu. Vstávej, nerozplakal jsi je.

Tomáš      (vstane a sedá si zpět na židli) Nikoho?

Josef          Jen jednoho, ze soucitu.

Tomáš       Možná … …že věděl.

Josef          Ale ptát se ho nesmíme.

Tomáš        Já vím. Škoda. Určitě věděl, ale to se nedozvíme.

(koukají do lidí)

Josef          Tak co?

Tomáš       Půjdeme na pivo?

(stále do lidí)

Josef          Tak jdeme.

(zvedají se a odcházejí pomalu, baví se)

Tomáš      Nebyl jsi teď někdy v divadle?

Josef          Co tam.

(přichází muž z druhé strany, už je nevidí.)

Godot      (rezignovaně) Nikdy je tu nezastihnu. A přitom bych jim měl tolik co říct. Snad přijdou zítra…

(sedne si na zem a světla pohasínají)