„Kdykoli se dostanu do Kroměříže, nepřitahuje mě pozdní Tizianův obraz, ale téměř neznámý prostor, ubíhající v pozadí.” (z tisku)

Program je jasný. Jedeme do Kroměříže, já a moje kamarádka. Ten člověk mi poslal zajímavou SMS. Sejdeme se v Podzámecké zahradě, u velkého akvária. Auto je moje a kamarádka není tak hezká jako já.

Je redaktor přes klasiku. Prý doporučil Peškovi to s tou kostkou. Kamarádka radí, abych si vzala ty modré šaty. Sama si moc nadějí nedělá, protože je tlustá.

Katastrofa. Přijel v oktávce a má pleš. Na klasiku prý sere, dělá to jen proto, aby si koupil superba. Chudák. Za kostku dostal 100 litrů, naprosto nic. Poslouchá sice Evropu 2 jako já, ale je to naprostej lůzr.

Kamarádka se tam ovšem dala dohromady s kastelánem. Ta-ko-vej lůzr! Má jen feldu, měří asi 250 cm a vyrábí obří modely letadel. Jeho miniaturní boeing 747 prý přeletěl kanál La Manche. Kamarádka je nadšená a už plánuje benefiční let z Kroměříže do nějakýho Užhororu nebo kde. Hloupě dvojsmyslně tvrdí, že „není nad Tomíkovy vrtule”. Kdyby si ta husa aspoň uvědomila, že 747 žádný vrtule nemá a i kdyby, tak že jde jen o jednu vrtuli!

Takže moje tlustá kamarádka na výletě udělala terno - a mně to zase nevyšlo. Chlapi jsou prostě nemožní!