V naplněné noci

naoko procházím se

vším zmaten a zmožen -

alkoholem,tebou a světem.

Přes skleněný oči

vnímám zpomaleně

světla aut a pouličních lamp.

S jakousi lahví

a dohořívající cigaretou

zas doufám,

že přežiju tuhle noc.

A pak po ránu,

to když zas nechápu svět

chce se mi umřít

z pohledu na tebe

když brečíš

za můj vypitej svět.

A pořád si se mnou -

dnes i zítra

ve dne i v noci,

to když po cestě domů

odhodím prázdnou láhev

a s ní i kus nás dvou.

...A až po ránu

je mi to líto...