|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
NA DLAŽBU
se pomalu snáší soumrak.
Jdu po staletích
vtepaných do kamene.
Kameny mlčí. Snad i proto
že je nikdo
neposlouchá.
Jdu a po vzoru
té dlažby
také mlčím.
Mé rodné město
žije mnoho malých
životů,
v podchodu zní
dávnověký nápěv
kostěné flétny
pohádkovými tóny tu
žadoní
o pár drobných pro
tu holku co na ní
píská.
Vždy znovu se podivím
krásnému náměstí
s radnicí a kostelem
a mlčky postojím
jen chvíli – a cestou
pozdravím
sochu Jana Husa.
Bim bam bim,
večerní hodina
uhodila na orloj
a před užaslým davem
se producírují svatí
apoštolové.
A město posmutní,
potoky slz
stékají k okapům.
Na nebi není hvězd;
jen mraky temné
a ty roní slzy
nad Vámi,
nad tou flétnistkou
i nade mnou
a jen dlažba
tiše šumí,
že to jsou slzy
budoucích
pokolení.
*******************
(Verčíkovi J.)
|
|
|