Jeho bývalý tatínek s maminkou prodávají od rána do večera laciné oděvy a boty a jejich dvě děti, jeho malí kamarádi, se snaží naučit česky, aby dobře porozuměly tomu, co slýchají ve škole.

Malý potkánek musel z nevelikého pokoje, kde spí čtyř lidé, na dvůr.

 Byl tehdy ještě maličký a docela hubený, žil v temné papírové krabici zasunuté do komínové roury, na dvoře mezi nádražními paneláky. Lezli mu dovnitř brouci a pavouci, a člověka a světlo viděl jen jednou denně, když mu nesli něco k jídlu.

Pak si jej vzala umanutá Janele domů, protože na inzerát na výloze zareagovala jako první. 

 Pamatuje si to moc dobře, bylo to v září loňského roku,  měla takovou radost, že se nedívala pod nohy, uklouzla na mokrých nádražních schodech a zůstala tam ležet jako padavka. Takže kromě něj dostala tehdy ještě berle.

Myšáček s bílým proužkem na bříšku byl zpočátku vyděšený, kudy chodil, tudy čůral a bobkoval. A to, ho ještě čekalo představení jeho novým rodičům a „přes jejich mrtvolu“.

  Je to však už pravěk, odpor a předsudky se dávno rozplynuly, Velvetova klícka  má dokonce výsadní místo v obýváku (zároveň ložnici) rodičů.

 /Ti mmj. také seznali, že vliv hudby, kterou poslouchám ve svém pokoji, má špatný vliv na jeho mentální vývoj a peristaltiku střev/.

  Bydlí v prakticky zařízeném 1+kk (s denní výměnou peřin a plnou penzí), který zdědil po andulákovi, který dostal amnestii za vlády Pelichara Kozlovského.   

Ve volném čase se věnuje loupání buráků, jablečné přesnídávce a pilování mříží.