Báseň č. 28
Vyplevat záhon růží stolistých.
Zemřít!
Vyhubit lidstvo na planetě Zemi.
Žít!
Co nejdál od hrůzaplných masek.
Co nejdál od ztracených přetvářek.
Co nejdál od králů,královen a šašků
halím němotu do přízraků lásky!
Stojí na pláži v růžovém písku,
prsty u nohou koketují s vlnami bílého oceánu
a z dáli k ní doléhá šepot zvěře a ptáků.
Jen v tom všudypřítomném,neviditelném stínu
jí něco sleduje a hlídá.
Vyplevat záhon růží stolistých.
Zemřít!
Vyhubit lidstvo na planetě Zemi.
Žít!
Co nejdál od děsuplných masek.
Co nejdál od zarmoucených přetvářek.
Co nejdál od králů,královen a klaunů
halím němotu do přízraků věrnosti!
Stojí na pláži v růžovém písku,
prsty u nohou koketují s vlnami bílého oceánu
a z dáli k ní doléhá šepot zvěře a ptáků.
Jen v tom všudypřítomném,neviditelném stínu
jí něco sleduje a hlídá.
Vyplevat záhon růží stolistých.
Zemřít!
Vyhubit lidstvo na planetě Zemi.
Žít!
Co nejdál od směšných masek.
Co nejdál od ustrašených přetvářek.
Co nejdál od králů,královen a mimů
halím němotu do přízraků svornosti!
Stojí na pláži v růžovém písku,
prsty u nohou koketují s vlnami bílého oceánu
a z dáli k ní doléhá šepot zvěře a ptáků.
Jen v tom všudypřítomném,neviditelném stínu
jí něco sleduje a hlídá.
Možná je to E.T.,
možná je to její první Já. |