Z P O V Ě Ď

Podivný mladý muž do kostela vkročil a bez jediného zaváhání přímo ke zpovědnici zamířil..
,,Co přivádí Tě, milý synu?Zhřešil jsi a vyzpovídat se chceš, neboť svědomí Tě tíží a cítíš vinu?“
,,Ne, velebný otče! Já přišel jsem o pomoc požádat..a také o radu! Nedávno začal se mi podivný sen noc co noc zdát..“ začal velebnému otci povídat. ,,Celý nesvůj z toho jsem. Proto mé kroky dnes vedly rovnou sem…“
,,Tak se neostýchej milý synu! Sny, které se zdají nám mají vždy svojí příčinu.“
,,Mě ve snu zjevuje se spanilé děvče..A já pozítří se ženit mám, velebný otče! Z jedné strany slyším zvony svatební, avšak z té druhé..zvony pohřební!!! To děvče spanilé zemřít má v den, kdy ožením se já! Tak vysvětluji si svůj sen já. Do hrobu ukládají dívku mému srdci milou, zatímco já se žením s jinou! Ty denně s Bohem rozmlouváš..tak popros ho, ať té dívce život uchová..“
,,Divný sen to synu máš. Já s Bohem rozprávěl jsem celý ten čas. Ještě dnes dostane se Ti od něj rozřešení a brzy skončí Tvoje utrpení!“
Mladý muž z kostela vyšel. Jak ocitl se u hřbitovní brány sám ani nevěděl. Ještě pár kroků udělal..a u hřbitovní zdi náhle stál. Hleděl na hrob, který byl čerstvě vykopán..
,,Můj Bože! Pro koho je ten hrob připraven?Pro dívku, která je mým snem?Já nechci, aby zemřela.Že jí celý život miluji chci, aby věděla!!“Mladý muž cítil, jak mu tíseň při pohledu na hrob srdce sevřela. A pak spatřil postavu, která se k němu blížila.Byl to muž neurčitých let a obyčejný na pohled.
,,Někdy nejsou věci takové jaké se zdají být...“ Když pronesl tato slova, mladý muž z nich cítil sílu a moudrost..
,,Kdo jsi?A odkud přicházíš?“
,,Dnes jsem na krátkou dobu Tvůj host.Já mezi lidi se občas snesu a pomáhám jim nést jejich kříž. Kdo jsem..a odkud přicházím..už asi víš!“
Mladý muž nebyl chvíli schopen slova..Pochopil, že hledí do tváře samotného Pána Boha.!
,,Odpusť, Pane! Já Tebe dovolávám se..a přitom nejsem člověk věřící!“
,,Já nesoudím lidi za to, že ve mne nevěří! Jednoho dne, všichni budete stát u dveří, které vedou do Nebe! Teprve potom posuzovat budu, koho z vás si nechám u sebe. Jednou se zeptám každého z vás, jak vlastně na Zemi žil..Čím vyplnil čas, který jsem mu dal. Každého z vás já moc dobře znám..I Tebe! A tak se Tě ptám..Jak pomoci Ti může nejvyšší posel z Nebe?“
,,Pane můj! Já pro sebe vůbec nic nežádám. Mívám sen o jedné dívce..že v den, kdy se ožením..dohoří života jejího svíce…Tak Tě prosím, vyslyš moje prosby..a život její uchovej.“
,,Ty se ženit s jinou máš..a za děvče ze snu se přimlouváš?“
,,To je dlouhé vyprávění..“
,,Můj čas je teď jen Tvůj..Tak směle vypravuj! Proč láska k té dívce..o které se Ti zdá, nedošla naplnění?“
,,Milovala mne ta líbezná dívka ze sna..Já jsem však jen chuligán byl..a ona princezna! Když hleděla mi z blízka do očí já jsem pocit měl, že se mi srdce touhou rozskočí. Sám Amor někde na blízku zcela jistě byl a neuváženě svůj šíp tehdy vystřelil. Ona se lásce bránit nechtěla a já jsem měl pocit, že snad sním. Rozum mi však říkal, že milovat ji nesmím..Abych svoji touhu potlačil, odmítl jsem lásku..a tím jí urazil..“
,,Tys odmítl lásku, kterou požehnal Amor sám?Proč jsi to té dívce a sobě udělal?“
,,Já život nijaký vedl jsem. Z jedné ženské náruče do druhé, chodil jsem..S přáteli jen životem já se propíjel.A to děvčátko krásné, jako květ, život vedlo spořádaný -vedle svého otce a svojí mámy. Měli s ní jiné plány a já jsem se k ní nehodil.Chtěl jsem nejdřív vykonat něco, čím bych si jí zasloužil.“
,,Být bohatý a mít postavení…O tom přece láska není! Je to překrásný cit, za který měl by člověk, Amorovi, vděčný být!“hájil Bůh postavení svého anděla, jenž v lidech lásku probouzela jeho střela.
,,Celou tu dobu mne ta láska v srdci tížila!“ohradil se mladý muž.,,Ale také mne kupředu popoháněla!Já začal jsem jiný život žít. Postavil jsem dům a začal jsem dřít. Pomáhal jsem druhým, přestal jsem pít! Na jinou ženu jsem od té doby nemyslel. Ale tu sladkou dívku, už jsem od té doby neviděl. Jakoby se po ní slehla zem. Můj otec přání projevil, abych se s dcerou jeho přítele oženil. Teď bohatý jsem, všechno mám a ona je chudobná. Tak ke sňatku jsem svolil, abych se o to, co mám s někým dělil. Jsem chuligán, který se kvůli lásce - princem stal!“
,,K mládí patří ,vést život bujarý. Každý na to právo má. Neodsuzuji Tě za to ani já! Vzpomínám na den, kdy tady jeden dům hořel. Tys tehdy neváhal ani chviličku a do ohně ses vrhnul pro jednu malou holčičku. Život jsi jím zachránil. Ty!!! Který jsi pro své okolí, jen chuligánem byl! Pro mne to však ohromný čin byl! Tím sis, až přijde Tvůj čas, Nebe vysloužil. Ať už jsi byl, kým jsi byl. Jak jsem řekl již!Věci nejsou vždy takové, jaké se zdají na první pohled být. Člověk laskavé a nesobecké srdce musí mít! Pak zaslouží si jednou v Nebi žít. Každý z vás má svého strážného anděla. Dívka, o které se Ti sen zdá, nedávno opustila zdi kláštera. Celý ten dlouhý čas mi věrně sloužila a lásku k Tobě, ve svém srdci tajila. Rodičům se vzepřela, když vdát jí chtěli a tehdy ve mně, věřit začala. Pokud se bez lásky oženíš, jen Ty sám na to doplatíš..“
,,Můj Pane!Já zruším sňatek plánovaný! Raději budu šťasten se svým snem, než nešťasten bez něj každým dnem!“
,,To je správné rozhodnutí. A věř mi, že jen v dobrém se Ti vrátí! Dívka jiná je Ti souzená a ta, kterou by sis býval vzal - smrt pro Tebe znamená! O děvče, které již dlouho miluješ,  jsi se bál. Proto se Ti podivný sen zdál. Aby Tebe varoval! A od nehodné nevěsty, abys honem utíkal! Jen Tvé bohatství viděla. A ještě v den sňatku by tě bývala zabila, aby po Tobě dědila! Vypočítavé a zlé lidi, já nemám rád! A až přijde jednou,čas zúčtování s nimi..Dám jim to znát!Tak teď už víš, synu můj..že tento hrob měl být Tvůj!Ty máš však svého anděla strážného! Málokdo z lidí však ví, že hledat ho musí na Zemi!Tak se kolem sebe pozorně dívej a ještě dlouhého života si užívej! Opatruj v srdci dál lásku svojí. Věř, že žít za to stojí. Jen lidské hodnoty uznávej a buď hodně šťastný se svým snem..“
Postava se rozplynula a mladý muž jen stěží věřil, že viděl samotného Pána Boha.
Když opustil bránu hřbitova, jeho milá už na něj čekala. Když do očí mu hleděla cítil, že potkal svého anděla…
,,Princezno moje!Kde jsi se mi celý ten čas toulala? Snad celý život jen Tebe miluji..Už nikdy Tě neopustím! To před Bohem Ti slibuji!!!“