Když víčka má se otevřela,
já zřel, že ležím plně nahý,
pak chytaje se za svou hlavu,
slyším hlas jak náhle praví: "Drahý ?"

Otočen ku hlasu zády,
já dostal ránu do své brady.
Jen co jsem se vzpamatoval,
kus zubu z huby vydoloval,
znovu jsem se otočil ... a svět se se mnou zatočil.

Nevěřím očím, protírám zrak.
Co je to za ženu, že by ten mák ?
Ááá srkal jsem odvaru, prožívám sen,
proč ale na zemi leží zub jen ?

Bože, proč mne tak trestáš,
zívla: "Co si to šeptáš ?"

Štípu se do tváře, svolávám anděly,
cítím jak chytlo mne, něco pod prdelí.
V křeči jsem zachroptěl a chytil tu dlaň,
však to není lidské, to není tkáň.

"Proč se tak bráníš, vždyt si to chtěl ?
To ty si mne přivolal z pekelných děr.
Polib mne synu a přisedni blíž,
zapomeň na Boha a sundej ten kříž !"

"Klekni si přede mnou a otevři ústa,
dělej co chceš, jsem studu prostá...