Báseň č.4

Dny s hlavou v podpaží zmateně pobíhají kol postele.

Útěcha bezútěšná zaříkává nemoc do říše duchů.

Ale má duše zatím dlí ještě a Maří Magdaleny

na planetě Laskasi.

Je tvář v zrcadle podrazem mého Já?

Je dlaň lstí mého Já?

Je sdrce intrikou mého Já?

Slepá v slepotě potácím se tak v zahradě růžové.

Sny s hlavou v podpaží zmateně pobíhají kol postele.

Útěcha bezútěšná zaříkává nemoc do říše duchů.

Ale má duše zatím ještě staví oblačné a větrné hrady

s Maří Magdalenou na planetě Laskasi.

Je tvář v zrcadle iluzí mého Já?

Je dlaň nadějí mého Já?

Je srdce vírou mého Já?

Slepá v nicotě potácím se tak v zahradě růžové.

Sny s hlavou v podpaží zmateně pobíhají kol postele.

Útěcha bezútěšná zaříkává nemoc do říše duchů.

Ale má duše se zatím ještě potápí v bílém oceánu

s Maří magdalenou na planetě Laskasi.

Je tvář v zrcadle věrností mého Já?

Je dlaň spravdlností mého Já?

Je srdce odpovědností mého Já?

Slepá v jsoucnu potácím se tak v zahradě růžové.

Sny s hlavou v podpaží a útěcha bezútěšná

padly vyčerpáním na zem,

protože má duše se vrátila do fyzického těla.