Z LÁSKY TIŠE ZÁVIDÍM

Závidím slunci, že tě může hřát
a také větru, protože smí tě rozcuchat.
Hvězdám na nebi tvůj pohled zářivý,
a dálkám tvůj výraz zasněný....

Zrcadlu, že se na tebe denně dívat může,
vázám, když do nich dáváš růže.
Vodě, která se tvé kůže dotýká
a také spánku, když v náruči  tě kolébá.

Vím, že je závist vlastnost zlá,
já nahlas se k ní však přiznávám.
Nikomu já tím neškodím,
když jen z velké lásky... tiše závidím…

Přiznávám, že i dešti závidím,
když dotýká se tváří tvých.
A když roztává ti v dlaních sníh,
já tím sněhem bych chtěl být.

Nikdo ať mě nesoudí,
že i tvým botám závidím.
Při každém kroku tvém mohou být,
a o tom já mohu jen snít…

Když však jen pro sebe tě mohu chvíli mít,
vstoupí do mne mír a také klid....
Ať klidně celý svět  mi závidí,
já šťastný jsem, že má láska… jsi ty!