Dívám se na svět čtrnáctého osmý dva tisíce dva

Na ulici padlo ticho

hrobového nádechu

nebe uvalilo kletbu

vroucího pekla

a seslalo na Zem

krůpěje místy až

slaného rozměru

běsnící živel snad

nezastavitelný,

neovladatelný...

,,,,si tam rozestlal

své břímě

bezrozměrné velikosti

šílenost a nářky

věřících vymodlila

krátkodobou přízeň

pomoci a soucit se

všemi živočišnými

a rostlinnými produkty

toho umělého světa

rozporuplných

událostí ženoucích se

stále dál ku....!

Já s mimozemské rozhledny

mám tuhle vizi její černou barvou

malující osvětlení (veřejné)