Báseň č.20
Štěstí piští radostí,
ale jározsekávám špalky,
abych si čím mohla zatopit ve své duši.
Ze světa padlých děv,snů a představ,
ze světa spadaného listí,přeludů a bludů,
ze světa znetvořených těl,víry a nadějí
myšlenku život za sebou vláčí.
Štěstí píští radostí,
ale já rozsekávám špalky,
abych si čím mohla zatopit ve své duši.
Ze světa požitkářských pasáků,snů a představ,
ze světa spadaných šišek,přeludů a bludů,
ze světa kulhavých Ďáblů,víry a nadějí
myšlenku život za sebou táhne.
Štěstí piští radostí,
ale já rozsekávám špalky,
abych si čím mohla zatopit ve své duši.
Ze světa pitoreskních žebráků,snů a představ,
ze světa spadaného jehličí,přelůdů a bludů,
ze světa zrůdných analfabetů,víry a nadějí
myšlenku život před sebou tlačí.
Štěstí píští radostí,
protože život myšlenku utýral k Smrti. |