|
Báseň č. 12
Den je rádcem,
i když můj stín tone v temnotách.
Den je učitelem,
i když mé Já tone v temnotách.
Den je soudcem,
i když má duše tone v temnotách.
Sblížím se se s Sluncem,
aniž jsem slibu uťala ruce?
Sblížím se s Měsícem,
aniž jsem skutku uťala nohy?
Sblížím se s Hvězdou,
aniž jsem činu uťala hlavu?
Den je zpovědníkem,
i když můj stín prochází Světlem.
Den je otrokem,
i když mé Já prochází Světlem.
Den je pánem,
i když má duše prochází Světlem.
Sblížím se se s Sluncem,
aniž jsem slibu políbila ruce?
Sblížím se s Měsícem,
aniž jsem skutku políbila nohy?
Sblížím se s Hvězdou,
aniž jsem čin políbila na čelo?
Lhostejnost píská na píšťalu
a my,jak zbabělé krasy,táhneme za ní! | 
