Kraví krví

Už se pochlapil

není sám.

Nebude těkat

sem a tam

Lokomotivy jezdí rychle

Láska nemiluje

rychlé stroje

chodí pomalu

taje vstoje

Dětem

básně

nepíšu často

když už

bych měl

tak nejmíň za sto

...

Miluje tě

jako život

z kamikadze

jeden pilot

Mezi oprámy

A v tišině zazněl hlas:

Spěte, zemědělec

sklízí posečený čas

Seš můj pokojíček

Seš můj pokojíček

kde mi andělíček

láskyplně věští

abych hulil v dešti

Stárnu jako tapety

piju ti krev jako ty

bydlím ti v domě

zajímáš se o mě

já jsem tvoje holka

spacák a hřebíky

jednou budu malá

ty budeš veliký

Zpěv vlaků

Living

jako Ing.

kariéra

I-ting

Světlušky piva

Jestli se jako světlušky

v áršlochu svítící pivem

ještě v názoru minem

dám ti do držky

kameny nejsou mosty

budík neukazuje hodiny

a život je tak sprostý

že děsí moje diginy

Košťanská linka

nádherná konečná

lidi blaženě zvrací

autobus odjíždí

a znovu se vrací

Moje země

Moje země je duch.

Země nezbádaná,

provazy deště provázaná,

s mraky valícími se blátem.

Na pláních voní tymián

a země duní

pod kopyty koní.

Je to ze mě země

země hracích automatů

země, kde vydělám majlant

země, kde bejval my land

země, nad kterou stavím most,

aby řekla, že mám dost

Meine Heimat ist Geist

und ich bin poltergeist

Na Moldavě vítá žlutá holka

se slovy pite pite šén.

Am Moldau yellow gal říká

pite pite pá.

Stama se stahuji do svahových bučin,

kde mě fixují uhrančivé bučí oči,

kde dobří lidé z Čech

ke mně promlouvají kamenem,

kde zoufalstvím bučí krávy

s dřevěným vemenem.

Tak si

pro mě za mě

vyhol podpáždí

a nedráždi

Tohle země nemá ze mě

Tohle země nemá ze mě

ale já mám z ní

sníh? – ne

hlínu v tvém klínu

kly – nabodnuté na saních

Tohle země nemá ze mě

ale já mám z ní

postkoitální orgasmy

ale já mám z ní

ze zdi kouří se

paprsek měsíce

hladí jí

nejsme hostitelé

jen k hostině

pozvaní