Buddhismus „versus“ křesťanství

Na tomto webu se ve fóru objevují určité zavádějící myšlenky a jako reakce na ně kupa spekulací, což nejspíše k ničemu dobrému nevede. Nemám o křeťanství ani o buddhismu nějaké encyklopedické vědomosti, ale přesto jsem leccos pochytil, abych mohl určité věci uvést na pravou míru.

Pokud bychom přijali falešné předpoklady, mohli bychom snadno vyvozovat nesprávné důsledky. Křesťanství a buddhismus si v zásadě neodporují, i když jdou zdánlivě proti sobě a částečně odlišnými metodami. Odlišnost cesty je způsobena odlišnou mentalitou, odlišnou strukturou těch, kdo po ní jdou, ne cílem který je sledován. Teze z fóra, na které reaguji jsou psány v následujícím textu italikou.

Křesťanství: Svět je reálné Boží dílo.

Bible začíná slovy na počátku bylo Slovo. Z hlediska bible je svět stejně reálný jako třeba počítačový program – je to Boží projev / myšlenka / sen.

Buddhismus: Svět je halucinace.

Základní Buddhismus Pálijského kánonu se otázkou zda je svět skutečný vůbec nezabývá, stačí mu že je skutečné utrpení. Zabývá se otázkou “probuzení”, osvobození od utrpení. “Probuzení” je to opisem změny stavu vědomí. Ježíš nazývá dokonce neprobuzené "mrtvými". "Ať mrtví pohřbívají mrtvé, ty pojď se mnou".

Křesťanství: Člověk je Boží stvoření.

Teď jde o to, co je ten Bůh, jestli z Jeho hlediska není člověk pouhou myšlenkou, snem.

Buddhismus: Člověk je přelud.

Spíše jsem se doslechnul, že člověk je zraněním mysli. Oddělené lidské vědomí je z Buddhistického hlediska prostě omyl. Jestli náhodou to Ježíšovo Království Nebeské není to samé co Nirvána? “Přijímání osob není u pána” – lze interpretovat jako popis neosobního stavu, vyvanutí, nirvány.

Křesťanství: Příčinou zla je zneužívání svobodné vůle člověka.

Ano, příčinou zla je hřích, jednání v rozporu s Boží vůlí.

Buddhismus: Příčinou zla je nevědomost o tom, že svět je halucinace.

Hřích “křesťanů” a “nevědomost” Buddhistů jsou si velmi podobné, v obou případech je to hloupost. Proč asi křesťanství radí člověku odklon od světa a přimknutí se k Bohu? Praktické morální zásady jsou v Buddhismu a křesťanství až podezřele podobné.

Křesťanství: Zlo je zapotřebí odstraňovat, bojovat proti němu.

Opravdu? Ježíš říkal lidem, že plevel se netrhá, aby se současně nevytrhalo obilí, že od toho je až čas žně. Že se nemá odporovat zlému zlým. Co je pro nevědomého plevel, pro moudrého může (ale taky nemusí) být léčivka, pozor na to.

Buddhismus: Zlo je zapotřebí ignorovat.

Mniši, kdyby nebylo možné konat dobro, neříkal bych Vám abyste konali dobro. Ale protože to možné je, říkám vám: konejte dobro. Buddhovo řešení není “bojovat proti zlu”, ale vytěsňovat ho dobrem. Je to tak velký rozdíl?

Křesťanství: Pravda je sdělitelná slovem a poznatelná.

Když Pilát položil Ježíšovi otázku "co je pravda", bylo mu odpovědí mlčení.

Buddhismus: Žádná pravda neexistuje.

Pravda o jménech a tvarech, které jsou relativní - je pochopitelně také relativní. Z určitého pohledu to můžeme brát tak, že Buddhismus vzal tezi o tom, že nemáme dělat boží obrazy velmi vážně. Jedině Prázdná mysl, netvořící mentální obrazy spatří Pravdu. Kdo stojí o to uvědomit se v Pravdě by o ní neměl moc mluvit.

Křesťanství: Dokonalosti člověk nemůže dosáhnout, ale může si profil značně vylepšit aktivním působením pro dobro všech.

Vzpomínám si na Ježíšův výrok "buďte dokonalí!". Přece by to neříkal, kdyby to nebylo možné dosáhnout.

Buddhismus: Dokonalosti lze dosáhnout nicneděláním, nicnechtěním a nicneplánováním.

Buddhismus (alespoň v původní čisté podobě) se nezabývá dosažením nějaké "dokonalosti". Ježíš taky říkal, že lidé mají žít "jako ptáci nebeští", že nemají sít ani sklízet, že se nemají starat o příští den, protože ten dnešní má dost starostí sám pro sebe. To se nemůže brát doslovně, jako to buddhistické “nicnedělání”. Oni ti mniši leccos dobrého dělají pro tento svět, ale je to práce v rovině, která je materialistům skryta.

ÓM TAT SAT SARVA TATHÁGATA

(nechť jsou pozdraveni všichni takto jdoucí)