Příroda

Léto potí perly ticha,

               perly zármutku,

               perly blažené Smrti.

Slunce darovala bílé Betsy ohnivou korunu

a Měsíc ukradl zrzavé Betsy čelenku z per pavích.

Odraz palemene voskové svíce na vodní hladině.

Obraz šalby a smutku v obraze Štěstěny v neštěstí.

Co Bůh spojil,

člověk nerozlučuj.

Co člověk zmršil,

Bůh napraví.

,,Vy Lišáci,Tupci,Zrůdy chamtivé,"nadává matka Příroda.

,,Všechno pak hodíte mně na hlavu

a já to za vás odkašlu!

Nic.Nedá se nic dělat.

Už mám toho plné zuby,

prostě to tvé mírumilovné člověčí DNA

a tvé božské Já vyreklamuji E.T..

Mám na vás oba dva dva miliony let záruční lhůtu."

Léto navléká perly ticha na stéblo slámy.

Rozum a cit,

cit a jatka.

Ve smrdutém chlévě pošla hubená kráva.

Srdce na udici.

Kapr na rožni.

Jsme dítka Boží,

tak proto je dovoleno nám chovat se macešsky

k matce Přírodě.

Léto vyšívá šalbě na plesové šaty perly zármutku.

Nadčlověk z Atlantidy.

Zmije se zatím vyhřívá v otazníku

a lev ve stínu člověka číhá na Božské Já.

Jsoucno je jsoucnem pro převozníka Chárona

a třetí hořící voskovou svíci.

Léto nakázalo Jiříkovi,

aby během noci sesbíral z trávy perly blažené Smrti!

zavolá si na pomoc černého kocoura s bílými drápy

a nebo si vykasá rukávy a pomůže si sám?

Plechové nic.

Zrezivělá pravda.

Pentagram života.Vánoční hvězdy.Jablko poznání.

Marnost nad marnost.

Na cestu zpátky do Edenu jsme zapomněli,

však do zeleného chrámu na svaté přijímání skafandr oblékáme.

Plechová pravda.

Zrezivělé nic.

Zmije výhrůžně syčí ve stínu Ježíše.

Bílá Betsy se pyšně vzhlíží ve vodní hladině

a zrzavá Betsy smutně kouká na obraz Štěstěny v neštěstí.

Muselo to tak být?