Sytý hladovému nevěří,

tak ty,drahý,věř,

když léto s létem přichází,

jaro s jarem válčí,

zima na zimu pomluvy donáší,

podzim za podzim dluhy splácí,

protot já vždy zůstanu taková maková.

Vzdoruji lásce.

Lichvařím s prázdnými slovy.

Smrti vzdávám čest a slávu.

Můj obraz v zrcadle jímá závrať

nad mocí pravé ruky a mozku.

Osiřelá vdova.

Litá saň.

Podpatky znějí...

Ano.Znějí na uměleckém kolbišti světa.

Zaplatím tím,co marnotratně jsem kdysi prohýřila.

Moudrost zkušenostmi se nafoukne jako balónek

do vesmírných rozměrů a já jej propíchnu jednou

jedinou kacířskou větou:

,,Chci E.T. potkat,

po nebi s ním létat,

ale s tebou,drahý, se nechci již potkat.

Zuby nehty bránit se.

Nehty dveře zavřít,

Zuby se zakousnout do lidského masa.

Boj!

Válka!

Prachsprostá láska mě dovedla na krvavá jatka.

Slunce se vítězně bije v prsou.

Moře lamentuje.

Palmový list a dřevěný kříž již ničeho

na světě ani na nebesích nezachrání.